Nápěvky mluvy představují řadu záznamů řeči a zvuků živé i neživé přírody z prostředí, ve kterém se Leoš Janáček ocital v rozmezí let 1897–1928. Jsou to záznamy hudební i textové: melodie řeči – vysloveného textu, která dala celé promluvě základní tvar a naopak slovo utvářelo melodii, na jejíž rytmizaci a časovém průběhu se podílel jistý konkrétní člověk v jisté situaci a v momentálním rozpoložení. Nápěvky mluvy Janáček deklaroval jako „okénka do duše”. Nahlížel do nich bezprostředně; co viděl a slyšel si poznačil. Co záznam, to skutečná událost, děj!